Všechno je to v hlavě
psychika je důležitější než si člověk myslí

  • Máte dvě možnosti - buď se z toho zbláznit, nebo se vyřvat, vybrečet a najít sílu něco dělat. Doporučuju druhou možnost, rozhodně Vašemu dítěti pomůže víc než ta první. Ale netvrdím, že je to cesta jednoduchá. Váš pozitivní přístup k celé situaci musí být opravdový, nemá cenu před dítětem něco hrát, dítě to pozná a jenom bude nervózní z toho, proč se přetvařujete. Mně pomohlo k uklidnění a nezbláznění se několik dobrých přátel, se kterými jsem o všem mohla mluvit, brečet s nimi, nadávat, křičet.. prostě vypustit to všechno a najít na celé té věci pozitiva - že je zázrak, že jsme oba naživu, že naději na zlepšení nám nikdo nevezme, že na to nejsme sami. Najděte si svůj ventil, který Vám pomůže nevidět všechno jenom černě. Nemůžete přesvědčit dítě o tom, že bude líp, když tomu sami nevěříte.
  • Říkejte věci nahlas a neodmítejte pomoc odborníků - psychologů, duchovních, filosofů... Tohle prostě není věc, kterou můžete zvládnout jen tak sami. Nevěřila jsem tomu, ale trápení vyslovené nahlas se najednou zmenší, jak kdyby ztratilo sílu, protože Vás nemůže dál týrat tím, že Vás trápí natolik, že si netroufnete o něm mluvit. A ztrácí sílu s každou další osobou, které ho svěříte.
  • Nelžete si, vrátí se Vám to. Snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že už s Péťou komunikujeme "jako dřív", ale přesto byla určitá témata pořád tabu - jak dlouho bude muset být v nemocnici, co nás všechno ještě čeká... a jednou jsem přišla a Péťa mě vyháněl pryč. Zlobil se, že ho nechávám v nemocnici a nevezmu ho domů, že s ním probírám kraviny a to hlavní ne. Neutíkejte před otázkami, které visí ve vzduchu, je to ještě horší.
  • Spoustu lidí se Vám bude snažit poradit, co a jak řešit. Poslouchejte, vnímejte a najděte si to řešení, o kterém Vy si myslíte, že je to pravé. Pokud se na něco necítíte, dejte tomu čas. Až na to budete mít síly, poznáte to.