Léčebné pobyty

Chystali jsme se vydat do lázní v Klimkovicích, ale bohužel to nakonec nedopadlo. Ač nám v lázních slíbili, že je možné přijet i s tracheostomií, tak nakonec, když jsme sehnali sponzora a vše vyřídili, nám zavolali, že přijet nemůžeme... Takže s jednáním s Klimkovicemi jsme zrovna dobrou zkušenost neudělali a v podstatě jsme i na Klimkovice zanevřeli a vydali jsme se za intenzivní rehabilitací na Slovensko do Piešťan do Adeli. O Adeli jsme už v Motole slyšeli jako o drahém, ale špičkovém zařízení. Díky pomoci nadace jsme tedy vyrazili. Cena je opravdu vysoká, ale dlužno dodat, že s pacientem cvičí 3 fyzioterapeuti najednou po dobu 2,5 hodiny, denně je hodinová masáž, oxygenoterapie, magnetoterapie, ob den neurostimulační cvičení, logopedie, terapie využívající moderní technologie (biofeedback, omi vista) a rehabilituje se i v sobotu. Přiznám se, že z Adeli jsem byla úplně paf. Dostali jsme tip na výbornou fyzioterapeutku a její tým a realita předčila očekávání. Péťu cvičení bavilo, těšil se na něj, na doplňkových procedurách jsou všude hračky nebo možnost podívat se na nějakou pohádku, takže dítě jednoduše zabavíte. Rehabilitační péče je skutečně špičková, nenašla jsem jedinou věc, kterou bych mohla postupům, rozsahu nebo provedení terapií vytknout. A výborné jsou i doplňkové služby jako je stravování, ubytování, možnost hlídaného parkoviště, několik dětských herniček, dětský klubík (každý všední den), doplňkové programy (párty, klauniády apod.). Péťa se po pár dnech chtěl do Adeli přestěhovat :). Za nás je Adeli zatím nejlepším a nejkomplexnějším zařízením, kde jsme byli a moc doufám, že se nám bude dařit sehnat finance na pobyt 2 x ročně. 

Ve státních lázních jsme byli pouze jednou, přesně řečeno v léčebně - Hamzova odborná léčebna v Luži. V léčebně jsme byli po stránce zdravotní péče, procedur a především přístupu všech lékařů, sester a fyzioterapeutů, u kterých byl Péťa v péči, spokojení. Paní primářka Péťovi několikrát upravovala rozložení procedur podle toho, na co stačil, jak mu zrovna ten den bylo a myslím, že velmi citlivě a přínosně. Byla to přeci jenom jeho první náročnější rehabilitace a bylo toho na něj hodně - fyzio, ergo, logopedie, bazén, mechanoterapie, masáže, paní psycholožka,  terapie Bemer... a opravdu všude, na každé terapii, se všichni snažili co nejvíce vyjít vstříc dítěti a dostat z něj maximum a to vše vždy jen do té míry, kolik dítě zvládne.  Někdo si může povzdechnout nad stravou (studené večeře) nebo nižším standardem ubytování (sociální zařízení je společné na patře). Co mně osobně nevyhovuje na státních lázních je, že procedury jsou na velmi krátkou dobu, která je absolutně nedostatečná k tomu, aby u chronicky nemocného dítěte došlo k nějakému zlepšení stavu, kondice - např. cvičí se 30 minut denně (včetně svlékání a oblékání), o víkendech vůbec. Takže z týdenní léčby je nakonec necelých 2,5 hodiny cvičení... doplňkové procedury jsou sice fajn, ale ty je dnes možné řešit doma (motomed, ergoterapie, masáže) nebo ambulantně (logopedie, psycholog). A zbylý čas se snažíte zabavit dítě v areálu, kde není ani dětská herna... Tím vůbec nekritizuji Hamzovu léčebnu. Naopak se zde snaží z dost špatně nastaveného systému našeho lázeňství vytěžit maximum, ale není to lehké. K dispozici např. nebyl jediný dětský motomed, takže Péťa šlapal ve svých 5 letech na dospěláckém, vypodložený všemi možnými polštáři a já ho 20 minut co minutu narovnávala, protože ze židle stále padal... Navíc rozpis procedur se kvůli malému počtu fyzioterapeutů a velkému počtu pacientů jen těžko sestavuje tak, jak by to správná rehabilitace vyžadovala a na přesuny mezi jednotlivými procedurami je někdy tak málo času, že o část procedury úplně přijdete... My jsme  z těchto důvodů systém pobytů ve státních zařízeních zcela opustili, ale pokud se k nim vrátíme, pojedeme znovu do Hamzovy léčebny. Protože jak už jsem zmiňovala, opravdu se tu snaží udělat maximum z toho mála, kterým disponují.