Péťa
kdo jsem a co mě potkalo

V mé formuli chodíme koukat na metro
V mé formuli chodíme koukat na metro

Jmenuji se Péťa Kašpar a narodil jsem se v roce 2012. Už od mimina mi říkali, že jsem hroznej živouš. První krůčky jsem udělal v 8 měsících a v roce už jsem kopal do balonu na zahradě. Prostě živé, šťastné a spokojené dítě. V roce 2015 se nám život obrátil vzhůru nohama během jedné vteřiny. Když jsme se vraceli z dovolené u moře, kam mě naši vzali hlavně kvůli mým ekzémům a mořském vzduchu, měli jsme autonehodu. Co přesně se stalo, nevím ani já ani máma, protože jsme oba spali. Já i mamča jsme se proletěli vrtulníky do Motola a Vojenské nemocnice, ale tátu se bohužel doktorům zachránit nepodařilo. Ale máma říká, že je v nebíčku a kouká na nás a pomáhá nám to všechno zvládnout. Prostě stará se o nás jako vždycky  :-).

Měsíc jsme se s mámou neviděli, protože nás doktoři dávali dohromady a museli jsme každý ležet ve své postýlce. Ale sám jsem nebyl. Mám skvělou rodinu - bráchy, tety, strejdu, babičky, dědy... (mají na mě dokonce rozpis, kdo kdy za mnou přijde, aby se na každého dostalo - už jsem jim říkal, že se z nich asi picnu, ale jen se tomu smáli) a kámošky Primaverky, které mi posílají obrázky a přáníčka. Pak už se máma zmátořila natolik, že se můžeme vídat denně. Průšvih je, když je nemocná. To se pak nevidíme i týden a nedá se to vydržet. 

Zatím jsem pořád v Motole, ale už nemusím být na ARU a můžeme být s mámou společně na pediatrii. Mám poraněnou míchu - dýchám pomocí tráši, daří se mi trochu hýbat pravou rukou, ale víc se mi zatím rozhýbat moc nedaří (nicméně já to nevzdám). Těším se, že až mě pustí domů, tak si s mámou koupíme velkou postel a budem na ní lenošit a prohlížet knížky a hlavně, že jednou pojedeme vlakem k moři - všichni! Celá naše obrovská rodina. Máma sice říká, že si budeme muset pronajmout celý vagon, ale proč ne? :-)

Už jsem doma!!!